Neverbální komunikace ve videoterapii: zkušenosti terapeutů

Holzhaus a kol., 2026
Kvalitativní výzkum

Co vám tenhle typ studie řekne

Kvalitativní výzkum
Podrobně se ptá lidí nebo rozebírá záznamy sezení. Řekne, jak klienti a terapeuti terapii prožívají, co pro ně znamená a co se v ní děje. Neřekne, jak často se to stává ani jak velký je účinek.
Další typy studií
  • Expertní konsenzus
    Shrnuje, na čem se shodli odborníci. Řekne, co obor právě doporučuje. Je to dohoda lidí, ne výsledek měření, a může se změnit.
  • Kvaziexperiment
    Porovná skupiny, které nevznikly losem. Řekne, jak si postup vede v běžných podmínkách. Rozdíl ale nemusí být dán postupem: skupiny se mohly lišit už na začátku.
  • Metaanalýza
    Sečte výsledky mnoha studií do jednoho čísla. Řekne, jak velký je účinek v průměru a jak moc se studie liší. Neřekne, co pomůže právě vašemu klientovi, a je jen tak dobrá jako studie, které sčítá.
  • Observační studie
    Sleduje a měří, co se děje v běžné praxi, a do ničeho nezasahuje. Řekne, co s čím souvisí a jak se věci vyvíjejí v čase. Neřekne, co je příčina a co následek.
  • Případová studie
    Podrobně sleduje jednu terapii nebo několik málo. Řekne, jak změna probíhala krok za krokem u konkrétního člověka a co k ní vedlo. Neřekne, jestli to tak bude i u jiných klientů.
  • RCT
    Rozdělí lidi do skupin losem a skupiny porovná. Řekne, jestli postup působí lépe než to, s čím se srovnával. Neřekne, proč působí, jak ho klienti prožívají, ani jak dopadne v běžné praxi.
  • Systematický přehled
    Podle předem daných pravidel dohledá a porovná studie k jedné otázce. Řekne, co se o ní ví a kde se studie rozcházejí. Neřekne víc než studie, ze kterých vychází.
  • Teoretická práce
    Promýšlí pojmy a nabízí způsob, jak něčemu rozumět. Dá vám slova a rámec pro to, co v terapii vidíte. Sama nic neověřuje.

Žádný typ není obecně lepší, každý odpovídá na jinou otázku. Jestli něco pomáhá, ukáže pokus a souhrn pokusů. Jak to probíhá a jak to lidé prožívají, ukáže kvalitativní a případový výzkum.

Nový výzkum

Jak nová je studie

Podle roku vydání; klasika stojí stranou.

  1. Nový výzkum ← tahle studie
    vyšla letos nebo loni.
  2. Zavedené
    vyšla předloni nebo dřív.
  3. Klasika
    práce, na které obor staví.

Stáří neříká, jak je studie spolehlivá.

Ve zkratce

Terapeuti ve videoterapii vidí méně neverbálních signálů než při sezení tváří v tvář. Osm z dvanácti dotázaných uvedlo, že si neverbální projevy častěji vyložili špatně. Někteří ale našli způsoby, jak tuto ztrátu nahradit slovy.

Čte AI hlas

Celý souhrn studie Souvislosti · Co studie zjistila · Co to znamená

Souvislosti

Videoterapie se rozšířila po pandemii covidu a zůstala součástí praxe. Při sezení přes obrazovku se ale mění to, co terapeut vidí. Záběr kamery je úzký, obraz bývá nekvalitní a oční kontakt je posunutý. Neverbální komunikace proto v takovém sezení vypadá jinak než při osobním setkání. Autoři studie chtěli zjistit, jak tyto rozdíly vnímají sami terapeuti. Studie vycházela z rozhovorů a neměřila účinek terapie.

Co studie zjistila

Výzkumníci vedli rozhovory s dvanácti psychoterapeuty v Německu podle připravených otázek s možností doptávání. Proběhly od října 2024 do března 2025. Autoři v odpovědích hledali a třídili témata postupem podle Mayringa. Devět z nich byli psychologičtí psychoterapeuti, tři lékaři se vzděláním v psychoterapii. Většina pracovala v soukromé praxi a převažovala KBT. Mimika: pět terapeutů ji vnímalo srovnatelně jako při osobním sezení, pokud byl dobrý obraz a světlo. Pět uvedlo, že drobné projevy, jako zčervenání, pocení nebo slzy, viděli hůř nebo pozdě. Tři naopak řekli, že díky detailnímu záběru na tvář četli mimiku lépe. Dva popsali pocit přílišné blízkosti, který může vadit zvlášť zranitelným klientům. Gesta: všech dvanáct terapeutů uvedlo, že jsou v obraze méně vidět. Deset to označilo za ztrátu důležité informace. Ruce pod stolem, nohy nebo hraní si s rukama nebylo možné sledovat. Oční kontakt: osm terapeutů popsalo jeho navázání jako obtížné. Pohled do kamery působí nepřirozeně a klient se nemusí cítit jako při skutečném pohledu z očí do očí. Pět terapeutů nedokázalo dobře určit, kam se klient dívá. Postoj těla: šest terapeutů hodnotilo postoj těla hůř než při osobním sezení. Pět uvedlo, že techniky pracující s tělem, například se stojem, se přes video dělají obtížně. Vlastní obraz na obrazovce: šest terapeutů ho vnímalo jako rušivý, dva doporučili ho vypnout. Dva ho naopak považovali za užitečný pro kontrolu vlastní mimiky. Chybějící dotyk a čich: tři terapeuti zmínili, že klientovi nemohou podat ruku ani ho jinak fyzicky podpořit. Dva upozornili, že chybí i čich, takže uniká část diagnostických informací. Přizpůsobení: terapeuti se víc usmívali a přikyvovali a častěji se dívali do kamery. Šest z nich také říkalo nahlas, co by jinak bylo vidět, a ptalo se klientů na tělesné pocity. Limity: studii tvoří dvanáct rozhovorů v jedné zemi. Odpovědělo jen kolem deseti procent oslovených terapeutů. Je proto možné, že převládli terapeuti, kterým video vyhovuje. Rozhovory navíc vedly přes video, což mohlo odpovědi ovlivnit.

Co to znamená

Autoři doporučují, aby terapeuti počítali s tím, že se neverbální projevy ve videu mění. Doporučují o těchto rozdílech s klienty mluvit a zkoušet, jak na ně působí výraznější mimika. To je jejich doporučení, ne výsledek studie. Studie nesledovala, zda takové úpravy zlepšují průběh nebo výsledek terapie. Nevíme ani, zda se zjištění přenesou mimo Německo. Pro praxi zůstává hlavní to, že obraz neukáže všechno. Vyplatí se proto ptát se nahlas.

Zdroje

  • Jolina Holzhaus, Christian Meyer-Keirath, Kristina Geue, Florian Junne, Hannah Wallis (2026). Therapists’ experiences with non-verbal communication in videopsychotherapy: a qualitative interview study. Frontiers in Psychology. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2026.1785382

Témata

online terapie · přítomnost a ticho · společné faktory a aliance

Dostávejte nové studie e-mailem → · Jednou týdně, česky. Odhlásíte se jedním kliknutím.