Ambulantní psychoterapie pro hraniční poruchu osobnosti
RCT
Co vám tenhle typ studie řekne
Rozdělí lidi do skupin losem a skupiny porovná. Řekne, jestli postup působí lépe než to, s čím se srovnával. Neřekne, proč působí, jak ho klienti prožívají, ani jak dopadne v běžné praxi.
Další typy studií
- Expertní konsenzus
Shrnuje, na čem se shodli odborníci. Řekne, co obor právě doporučuje. Je to dohoda lidí, ne výsledek měření, a může se změnit. - Kvalitativní výzkum
Podrobně se ptá lidí nebo rozebírá záznamy sezení. Řekne, jak klienti a terapeuti terapii prožívají, co pro ně znamená a co se v ní děje. Neřekne, jak často se to stává ani jak velký je účinek. - Kvaziexperiment
Porovná skupiny, které nevznikly losem. Řekne, jak si postup vede v běžných podmínkách. Rozdíl ale nemusí být dán postupem: skupiny se mohly lišit už na začátku. - Metaanalýza
Sečte výsledky mnoha studií do jednoho čísla. Řekne, jak velký je účinek v průměru a jak moc se studie liší. Neřekne, co pomůže právě vašemu klientovi, a je jen tak dobrá jako studie, které sčítá. - Observační studie
Sleduje a měří, co se děje v běžné praxi, a do ničeho nezasahuje. Řekne, co s čím souvisí a jak se věci vyvíjejí v čase. Neřekne, co je příčina a co následek. - Případová studie
Podrobně sleduje jednu terapii nebo několik málo. Řekne, jak změna probíhala krok za krokem u konkrétního člověka a co k ní vedlo. Neřekne, jestli to tak bude i u jiných klientů. - Systematický přehled
Podle předem daných pravidel dohledá a porovná studie k jedné otázce. Řekne, co se o ní ví a kde se studie rozcházejí. Neřekne víc než studie, ze kterých vychází. - Teoretická práce
Promýšlí pojmy a nabízí způsob, jak něčemu rozumět. Dá vám slova a rámec pro to, co v terapii vidíte. Sama nic neověřuje.
Žádný typ není obecně lepší, každý odpovídá na jinou otázku. Jestli něco pomáhá, ukáže pokus a souhrn pokusů. Jak to probíhá a jak to lidé prožívají, ukáže kvalitativní a případový výzkum.
Klasika
Jak nová je studie
Podle roku vydání; klasika stojí stranou.
-
Nový výzkum
vyšla letos nebo loni. -
Zavedené
vyšla předloni nebo dřív. -
Klasika ← tahle studie
práce, na které obor staví.
Stáří neříká, jak je studie spolehlivá.
Ve zkratce
Studie porovnala dvě dlouhodobé ambulantní terapie u lidí s hraniční poruchou osobnosti. Obě terapie pomohly. Terapie zaměřená na schémata (schema-focused therapy, SFT) měla více klientů, kteří splnili studijní kritérium uzdravení. Klienti v této terapii také méně často předčasně končili léčbu.
Celý souhrn studie Souvislosti · Co studie zjistila · Co to znamená · Co nepřeceňovat
Souvislosti
Hraniční porucha osobnosti je závažná a dlouhodobá psychiatrická potíž. Projevuje se nestabilními vztahy, výkyvy nálad, impulzivitou a strachem z opuštění. Dosavadní léčba měla jen omezené účinky. Autoři proto porovnali dvě intenzivní psychoterapie. Studii provedli ve čtyřech komunitních centrech duševního zdraví v Nizozemsku. Zúčastnilo se 88 klientů, analyzováno bylo 86. Většina byly ženy kolem třiceti let. Klienti dostávali buď SFT, nebo psychodynamicky zaměřenou terapii přenosu (transference-focused psychotherapy, TFP). Obě terapie trvaly tři roky, dvakrát týdně po 50 minutách. Terapeuti měli v průměru kolem deseti let praxe s touto diagnózou a pravidelnou supervizi.
Co studie zjistila
Obě terapie vedly k velkému zlepšení. Zlepšení se objevilo už po prvním roce a dál rostlo. U obou skupin klesla závažnost příznaků hraniční poruchy, zlepšila se kvalita života a ubylo celkové psychické zátěže. Rozdíly mezi terapiemi ale byly. Po třech letech splnilo studijní kritérium uzdravení 45,5 % klientů v SFT a 23,8 % v TFP. Tímto kritériem bylo skóre BPDSI-IV pod 15 udržené do posledního hodnocení; nejde tedy nutně o úplné ani trvalé zotavení a řada klientů, kteří kritérium splnili, po třech letech stále pokračovala v léčbě. Pravděpodobnost splnění kritéria byla u SFT zhruba dvakrát vyšší (relativní riziko 2,18). V doplňkové analýze, která zohlednila předčasné ukončení léčby, však rozdíl v uzdravení už statisticky významný nebyl (relativní riziko 1,91; 95% CI 0,88–4,14; p = 0,10). To neznamená, že rozdíl neexistuje, jen že ho tato analýza nedokázala potvrdit. Zlepšení přesahující běžnou chybu měření mělo 65,9 % klientů v SFT a 42,9 % v TFP; u SFT bylo takové zlepšení 2,33krát pravděpodobnější. Rozdíl v závažnosti příznaků mezi skupinami byl středně velký (d = 0,62). Klienti v TFP častěji předčasně ukončili léčbu; tento rozdíl nejspíš není jen náhodný (p = 0,01). U SFT se zlepšily i některé dílčí oblasti: strach z opuštění, vztahy, porucha identity, impulzivita a sebevražedné chování. Nikdo ve studii nespáchal sebevraždu. Klienti, kteří na začátku užívali léky na psychiku, se uzdravovali méně často (28 % proti 55 %). Autoři ale nevědí, zda je to příčina, nebo známka těžšího průběhu.
Co to znamená
Obě terapie jsou náročné a dlouhé, ale mohou výrazně pomoci. Pro praxi je důležité, že klienti vydrželi v léčbě tři roky. To ukazuje, že je možné je pro dlouhodobou ambulantní práci motivovat. Autoři ale sami varují před ukvapenými doporučeními. Jde o jedinou studii svého druhu a je potřeba ji zopakovat. Rozdíl v uzdravení navíc nebyl statisticky významný v analýze, která zohlednila předčasné ukončení léčby. Studie neměla kontrolní skupinu bez léčby. Nelze proto vyloučit, že část zlepšení odpovídá přirozenému průběhu potíží. Výzkumní asistenti navíc postupně znali zařazení klientů do skupin. Autoři to považují za omezení, i když výsledky dotazníků a rozhovorů se shodovaly. Srovnávat tuto studii s jinými přístupy, například s dialekticko-behaviorální terapií, je obtížné. Tyto přístupy mají jiný hlavní cíl a jinou intenzitu. Ze studie není jasné, kteří klienti mají z které terapie větší užitek.
Co nepřeceňovat
Neříkejte klientovi, že jedna terapie je prokazatelně lepší pro každého. Rozdíly pocházejí z jediné studie. Studie neměla kontrolní skupinu bez léčby. Část zlepšení mohla být přirozený průběh potíží. Nepředpokládejte, že léky na psychiku zhoršují psychoterapii. Souvislost s horším výsledkem není vysvětlená. Neslibujte uzdravení po třech letech. Mnozí klienti měli po třech letech stále potíže. Nepřenášejte výsledky na klienty s jinou mírou závažnosti.
Zdroje
- Giesen-Bloo, Josephine, van Dyck, Richard, Spinhoven, Philip, van Tilburg, Willem, Dirksen, Carmen, van Asselt, Thea, Kremers, Ismay, Nadort, Marjon, Arntz, Arnoud (2006). Outpatient Psychotherapy for Borderline Personality Disorder. Archives of General Psychiatry. https://doi.org/10.1001/archpsyc.63.6.649
Dostávejte nové studie e-mailem → · Jednou týdně, česky. Odhlásíte se jedním kliknutím.