Společná formulace případu v terapii zaměřené na emoce: mikroanalýza procesu

Manastireanu a kol., 2026
Kvalitativní výzkum

Co vám tenhle typ studie řekne

Kvalitativní výzkum
Podrobně se ptá lidí nebo rozebírá záznamy sezení. Řekne, jak klienti a terapeuti terapii prožívají, co pro ně znamená a co se v ní děje. Neřekne, jak často se to stává ani jak velký je účinek.
Další typy studií
  • Expertní konsenzus
    Shrnuje, na čem se shodli odborníci. Řekne, co obor právě doporučuje. Je to dohoda lidí, ne výsledek měření, a může se změnit.
  • Kvaziexperiment
    Porovná skupiny, které nevznikly losem. Řekne, jak si postup vede v běžných podmínkách. Rozdíl ale nemusí být dán postupem: skupiny se mohly lišit už na začátku.
  • Metaanalýza
    Sečte výsledky mnoha studií do jednoho čísla. Řekne, jak velký je účinek v průměru a jak moc se studie liší. Neřekne, co pomůže právě vašemu klientovi, a je jen tak dobrá jako studie, které sčítá.
  • Observační studie
    Sleduje a měří, co se děje v běžné praxi, a do ničeho nezasahuje. Řekne, co s čím souvisí a jak se věci vyvíjejí v čase. Neřekne, co je příčina a co následek.
  • Případová studie
    Podrobně sleduje jednu terapii nebo několik málo. Řekne, jak změna probíhala krok za krokem u konkrétního člověka a co k ní vedlo. Neřekne, jestli to tak bude i u jiných klientů.
  • RCT
    Rozdělí lidi do skupin losem a skupiny porovná. Řekne, jestli postup působí lépe než to, s čím se srovnával. Neřekne, proč působí, jak ho klienti prožívají, ani jak dopadne v běžné praxi.
  • Systematický přehled
    Podle předem daných pravidel dohledá a porovná studie k jedné otázce. Řekne, co se o ní ví a kde se studie rozcházejí. Neřekne víc než studie, ze kterých vychází.
  • Teoretická práce
    Promýšlí pojmy a nabízí způsob, jak něčemu rozumět. Dá vám slova a rámec pro to, co v terapii vidíte. Sama nic neověřuje.

Žádný typ není obecně lepší, každý odpovídá na jinou otázku. Jestli něco pomáhá, ukáže pokus a souhrn pokusů. Jak to probíhá a jak to lidé prožívají, ukáže kvalitativní a případový výzkum.

Nový výzkum

Jak nová je studie

Podle roku vydání; klasika stojí stranou.

  1. Nový výzkum ← tahle studie
    vyšla letos nebo loni.
  2. Zavedené
    vyšla předloni nebo dřív.
  3. Klasika
    práce, na které obor staví.

Stáří neříká, jak je studie spolehlivá.

Ve zkratce

Společná formulace případu vzniká v rozhovoru po malých kusech, ne jako jednorázový terapeutův výklad. Podle studie má úplná formulace pět znaků: je reflektivní, propojuje, přináší nevyřčené, je společná a je hlavní pointou repliky. Klienti sami shrnují, jak sobě rozumějí, a terapeuti na tato shrnutí navazují.

Čte AI hlas

Celý souhrn studie Souvislosti · Co studie zjistila · Co to znamená · Co nepřeceňovat

Souvislosti

Formulace případu znamená společné shrnutí toho, jak klientovým potížím rozumíte a co je udržuje. V terapii zaměřené na emoce (EFT) se považuje za důležitou, ale nebylo jasné, jak konkrétně vypadá v rozhovoru. Autoři proto rozebrali nahrávky sezení uznávaných terapeutů tohoto přístupu. Šlo o pět sezení čtyř terapeutů, přepsaných po jednotlivých replikách. Každou repliku terapeuta i klienta hodnotili, nakolik v ní jde o formulaci: úplnou, částečnou, k formulaci směřující, nebo žádnou. Potom kódovali, jakými způsoby terapeut v těchto replikách mluví.

Co studie zjistila

Autoři popsali pět znaků úplné formulace. Terapeut při ní odhlédne od konkrétního příběhu a zamýšlí se nad tím, co se v klientovi děje. Propojí klientovy potíže s tím, co prožívá. Přinese něco, co klient v sezení ještě neřekl. Dělá to společně s klientem: nabízí a ptá se, jestli to sedí. A formulace je hlavní pointou jeho repliky, ne vedlejším produktem jiné práce. Úplných formulací bylo v replikách terapeutů kolem 5 %. Částečných, kterým chyběl jeden nebo víc znaků, bylo 34 %. Dalších 42 % replik k formulaci směřovalo nebo ji doplňovalo. Bez formulace bylo 19 % replik. Částečných formulací tedy bylo zhruba sedmkrát víc než úplných. I klienti přicházeli s vlastními shrnutími a ta měla stejnou strukturu jako terapeutova. Ve všech úplných formulacích terapeut popsal klientovy potíže slovy svého přístupu. Ve 39 % k tomu přidal odhad toho, co klient ještě neřekl. Ve 29 % klienta vrátil k tomu, čemu se vyhýbá. Dále se objevoval výklad toho, co se v klientovi děje (22 %), zvídavé reflexe (14 %) a další způsoby. Terapeuti stavěli formulaci po kouscích během sezení a úplnou nabízeli hlavně ke konci. Limity: vzorek byl malý, čtyři zkušení terapeuti, většinou jednorázová ukázková sezení a jen dvě z delší terapie. Autoři hodnotili sezení zvenku a sami upozorňují na riziko, že formulaci viděli i tam, kde nebyla. Studie neměřila výsledek terapie ani terapeutickou alianci.

Co to znamená

Ze studie není jasné, zda častější nebo kvalitnější formulace zlepšuje výsledek terapie. Není jasné ani to, zda by stejné znaky platily u začátečníků nebo v jiných přístupech. Pro praxi je užitečné, že jsou znaky pojmenované a dají se učit i sledovat v supervizi. Autoři doporučují používat tuto definici při výcviku a při posuzování dovedností v supervizi.

Co nepřeceňovat

Studie nesledovala, zda taková práce zlepšuje výsledek terapie nebo alianci. Šlo o pět sezení čtyř zkušených terapeutů, většinou ukázkových a jednorázových. Znaky popsané u nich nemusí platit u začátečníků ani v jiném přístupu. Jeden malý rozbor toho, co a jak se v sezeních říkalo, není důvod měnit svůj přístup.

Zdroje

Témata

EFT / emočně zaměřená terapie · formulace případu · mechanismy změny

Dostávejte nové studie e-mailem → · Jednou týdně, česky. Odhlásíte se jedním kliknutím.