Plasticita osobnostních struktur: změny sebehodnocení po krátkodobé psychoterapii
Nový výzkum
Jak nová je studie
Podle roku vydání; klasika stojí stranou.
-
Nový výzkum ← tahle studie
vyšla letos nebo loni. -
Zavedené
vyšla předloni nebo dřív. -
Klasika
práce, na které obor staví.
Stáří neříká, jak je studie spolehlivá.
Ve zkratce
Autoři zkoumali, zda lze sebehodnocení změnit krátkou psychoterapií. Do studie vstoupilo 58 lidí, kteří hledali pomoc kvůli potížím se sebehodnocením a vnímáním sebe. Všichni absolvovali deset individuálních sezení. Po terapii se zlepšily všechny sledované ukazatele a účinky byly velké. Studie ale neměla kontrolní skupinu, takže nemůže prokázat, že změny způsobilá terapie.
Celý souhrn studie Souvislosti · Co studie zjistila · Co to znamená · Co nepřeceňovat
Souvislosti
Sebehodnocení bývá považováno za poměrně stabilní součást osobnosti. Klasické teorie předpokládají, že se formuje brzy a mění se jen málo. Novější výzkum tuto představu zpochybňuje. Autoři vycházejí z přístupu zvaného integrativní kauzální psychoterapie. Ten považuje osobnostní struktury za pružnější než tradiční modely. Terapie se zaměřila na sebeobraz, omezující přesvědčení o sobě a citově významné zážitky. Cílem bylo i zmírnit rozpor mezi skutečným a idealizovaným obrazem sebe. Sezení vedlo 25 terapeutů ve výcviku, pod pravidelnou supervizí. Každý účastník absolvoval deset individuálních online sezení po 50 minutách, jednou týdně. Celá studie trvala 20 týdnů. Vzorek nebyl klinický: lidé s diagnostikovanou psychiatrickou poruchou byli vyloučeni. Věkové rozmezí bylo 18 až 45 let. Z 58 účastníků bylo 53 žen a 5 mužů.
Co studie zjistila
Měření proběhlo před terapií a po ní, se stejnými dotazníky. U Sorensenova testu sebehodnocení skóre kleslo z 23,46 na 14,21 bodu. Nižší skóre zde znamená lepší sebehodnocení. Rozdíl byl statisticky významný (Z = 5,40; p < 0,001). U Weinholdovy matice sebehodnocení skóre stouplo z 61,80 na 70,00 bodu (Z = 4,38; p < 0,001). U Ryffové škály psychické pohody stouplo z 348,75 na 374,89 bodu (Z = 5,06; p < 0,001). Velikost účinku této změny byla velká (0,58 až 0,71). Po terapii byly absolutní hodnoty korelačních koeficientů numericky vyšší. Studie však netestovala, zda se korelace statisticky významně změnily; větší propojenost sebepojetí je interpretací autorů.
Co to znamená
Autoři uzavírají, že sebehodnocení je možné měnit i krátkou terapií. Podle nich to podporuje pohled na sebehodnocení jako na důležitý cíl psychoterapie. Zároveň upozorňují na vážná omezení. Bez kontrolní skupiny nelze říci, že změny způsobilá právě terapie. Mohly se na nich podílet nespecifické faktory, očekávání klientů nebo přirozené výkyvy psychického stavu. Studie neměla ani sledování po ukončení terapie. Nevíme tedy, zda změny vydržely. Malý vzorek a výrazná převaha žen omezují přenositelnost výsledků. Autoři také uvádějí střet zájmů: výzkum proběhl v organizaci, která tento terapeutický přístup vyvíjí a školí. Pro praxi to znamená, že výsledky jsou slibné, ale zatím předběžné. Autoři sami volají po studiích s kontrolní skupinou a delším sledováním.
Co nepřeceňovat
Studie neměla kontrolní skupinu, takže neprokazuje, že změny způsobilá terapie. Účinek mohl vzniknout i očekáváním klientů nebo přirozeným vývojem. Nevíme, zda změny vydržely, protože chybí sledování po ukončení. Vzorek byl malý a tvořily ho hlavně ženy bez psychiatrické diagnózy. Výsledky proto neplatí automaticky pro klienty s poruchou osobnosti. Autoři jsou zapojeni do vývoje tohoto přístupu, což zvyšuje riziko nadhodnocení.
Zdroje
- N. A. Rusina, Andrey Krivobokov, Svetlana V. Shvetsova (2026). Plasticity of personality structures: a study of changes in self-esteem following short-term psychotherapy. Psychotherapy Science Today. https://doi.org/10.64435/lpfo4916
Dostávejte nové studie e-mailem → · Jednou týdně, česky. Odhlásíte se jedním kliknutím.