Pohled klientů a terapeutů na monitorování prožitku v každodenním životě
Kvalitativní výzkum
Co vám tenhle typ studie řekne
Podrobně se ptá lidí nebo rozebírá záznamy sezení. Řekne, jak klienti a terapeuti terapii prožívají, co pro ně znamená a co se v ní děje. Neřekne, jak často se to stává ani jak velký je účinek.
Další typy studií
- Expertní konsenzus
Shrnuje, na čem se shodli odborníci. Řekne, co obor právě doporučuje. Je to dohoda lidí, ne výsledek měření, a může se změnit. - Kvaziexperiment
Porovná skupiny, které nevznikly losem. Řekne, jak si postup vede v běžných podmínkách. Rozdíl ale nemusí být dán postupem: skupiny se mohly lišit už na začátku. - Metaanalýza
Sečte výsledky mnoha studií do jednoho čísla. Řekne, jak velký je účinek v průměru a jak moc se studie liší. Neřekne, co pomůže právě vašemu klientovi, a je jen tak dobrá jako studie, které sčítá. - Observační studie
Sleduje a měří, co se děje v běžné praxi, a do ničeho nezasahuje. Řekne, co s čím souvisí a jak se věci vyvíjejí v čase. Neřekne, co je příčina a co následek. - Případová studie
Podrobně sleduje jednu terapii nebo několik málo. Řekne, jak změna probíhala krok za krokem u konkrétního člověka a co k ní vedlo. Neřekne, jestli to tak bude i u jiných klientů. - RCT
Rozdělí lidi do skupin losem a skupiny porovná. Řekne, jestli postup působí lépe než to, s čím se srovnával. Neřekne, proč působí, jak ho klienti prožívají, ani jak dopadne v běžné praxi. - Systematický přehled
Podle předem daných pravidel dohledá a porovná studie k jedné otázce. Řekne, co se o ní ví a kde se studie rozcházejí. Neřekne víc než studie, ze kterých vychází. - Teoretická práce
Promýšlí pojmy a nabízí způsob, jak něčemu rozumět. Dá vám slova a rámec pro to, co v terapii vidíte. Sama nic neověřuje.
Žádný typ není obecně lepší, každý odpovídá na jinou otázku. Jestli něco pomáhá, ukáže pokus a souhrn pokusů. Jak to probíhá a jak to lidé prožívají, ukáže kvalitativní a případový výzkum.
Nový výzkum
Jak nová je studie
Podle roku vydání; klasika stojí stranou.
-
Nový výzkum ← tahle studie
vyšla letos nebo loni. -
Zavedené
vyšla předloni nebo dřív. -
Klasika
práce, na které obor staví.
Stáří neříká, jak je studie spolehlivá.
Ve zkratce
Klienti i terapeuti hodnotili zaznamenávání prožitků v běžném životě jako přijatelné a klinicky užitečné. Záznamy podle nich zlepšily porozumění vzorcům obtíží a komunikaci mezi klientem a terapeutem. Krátkou pomoc nabízenou přímo v dané chvíli klienti vnímali pozitivně, ale použili ji jen zřídka.
Celý souhrn studie Souvislosti · Co studie zjistila · Co to znamená · Co nepřeceňovat
Souvislosti
Metoda vzorkování prožitku (ESM) funguje tak, že klient několikrát denně krátce zaznamená, co právě dělá, co cítí a v jaké je situaci. Terapeut pak s ním pracuje s tím, co se v běžném životě opakuje. Navazující krátké intervence mají klientovi nabídnout pomoc přímo ve chvíli, kdy ji potřebuje. Dosud ale chybělo dost důkazů o delším používání u klientů s různými obtížemi. Transdiagnostický v tomto smyslu znamená, že metoda nebyla určena jen pro jednu diagnózu. Autoři proto zjišťovali, jak tuto podobu sběru dat vnímají sami klienti a terapeuti. Studie vznikla v projektu DISCONNECT a byla kvalitativní. Nešlo v ní o srovnání léčeb, ale o popis zkušeností.
Co studie zjistila
Do třicetidenního monitorování vstoupilo 89 klientů, dotazník na konci vyplnilo 84 z nich. Autoři také mluvili s 20 klienty a 10 terapeuty z ambulancí podle připravených otázek s možností doptávání. Obě skupiny považovaly zaznamenávání za přijatelné a klinicky cenné. Klienti uváděli větší všímavost k sobě a lepší porozumění tomu, kdy a kde se obtíže objevují. Zaznamenávání jim podle jejich slov otevřelo prostor pro psychoedukaci. Terapeuti oceňovali možnost plánovat léčbu a mluvit s klientem konkrétněji. Krátké intervence vnímaly obě skupiny pozitivně, ale používaly se málo. Účastníci chtěli otázky na míru, pružnější rozvrh, individuální zpětnou vazbu a obsah, který reaguje na situaci. Jako překážky uvedli zátěž ze zaznamenávání, málo času terapeutů a organizační potíže.
Co to znamená
Autoři uzavírají, že delší monitorování napříč diagnózami je proveditelné, přijatelné a klinicky smysluplné. Uvádějí ale, že pro zavedení do běžné péče je potřeba větší individualizace a zapojení do každodenní praxe. Autoři doporučují upravit otázky na míru klientovi a hlídat, aby záznam nebyl příliš zatěžující. Ze studie není jasné, zda monitorování samo vede k lepšímu výsledku léčby. Nikdo tu nesrovnával skupinu se záznamem a skupinu bez něj. Vzorek byl malý a šlo o jeden projekt, takže závěry platí pro podobné nastavení, ne obecně. Účastníci takový způsob práce hodnotili jako přijatelný, upozorňovali však na zátěž a potřebu přizpůsobit otázky i rozvrh.
Co nepřeceňovat
Že zaznamenávání prožitků samo zlepší léčbu. Studie se ptala jen na to, jak mu klienti a terapeuti rozumějí. Nesrovnávala skupinu se záznamem a skupinu bez něj a nezkoumala výsledky léčby. Jeden malý kvalitativní projekt není důvod měnit zaběhnutý způsob práce.
Zdroje
- Adam Kurilla, Daniel Dančík, Radoslav Lošonský, Alica Hujsová, Sebastián Petreje (2026). Patients’ and clinicians’ perspectives on a transdiagnostic experience sampling and ecological momentary intervention protocol. Journal of Mental Health. https://doi.org/10.1080/09638237.2026.2732883
Dostávejte nové studie e-mailem → · Jednou týdně, česky. Odhlásíte se jedním kliknutím.