Potlačené vzpomínky v terapii: reprezentativní britský vzorek
Observační studie
Co vám tenhle typ studie řekne
Sleduje a měří, co se děje v běžné praxi, a do ničeho nezasahuje. Řekne, co s čím souvisí a jak se věci vyvíjejí v čase. Neřekne, co je příčina a co následek.
Další typy studií
- Expertní konsenzus
Shrnuje, na čem se shodli odborníci. Řekne, co obor právě doporučuje. Je to dohoda lidí, ne výsledek měření, a může se změnit. - Kvalitativní výzkum
Podrobně se ptá lidí nebo rozebírá záznamy sezení. Řekne, jak klienti a terapeuti terapii prožívají, co pro ně znamená a co se v ní děje. Neřekne, jak často se to stává ani jak velký je účinek. - Kvaziexperiment
Porovná skupiny, které nevznikly losem. Řekne, jak si postup vede v běžných podmínkách. Rozdíl ale nemusí být dán postupem: skupiny se mohly lišit už na začátku. - Metaanalýza
Sečte výsledky mnoha studií do jednoho čísla. Řekne, jak velký je účinek v průměru a jak moc se studie liší. Neřekne, co pomůže právě vašemu klientovi, a je jen tak dobrá jako studie, které sčítá. - Případová studie
Podrobně sleduje jednu terapii nebo několik málo. Řekne, jak změna probíhala krok za krokem u konkrétního člověka a co k ní vedlo. Neřekne, jestli to tak bude i u jiných klientů. - RCT
Rozdělí lidi do skupin losem a skupiny porovná. Řekne, jestli postup působí lépe než to, s čím se srovnával. Neřekne, proč působí, jak ho klienti prožívají, ani jak dopadne v běžné praxi. - Systematický přehled
Podle předem daných pravidel dohledá a porovná studie k jedné otázce. Řekne, co se o ní ví a kde se studie rozcházejí. Neřekne víc než studie, ze kterých vychází. - Teoretická práce
Promýšlí pojmy a nabízí způsob, jak něčemu rozumět. Dá vám slova a rámec pro to, co v terapii vidíte. Sama nic neověřuje.
Žádný typ není obecně lepší, každý odpovídá na jinou otázku. Jestli něco pomáhá, ukáže pokus a souhrn pokusů. Jak to probíhá a jak to lidé prožívají, ukáže kvalitativní a případový výzkum.
Nový výzkum
Jak nová je studie
Podle roku vydání; klasika stojí stranou.
-
Nový výzkum ← tahle studie
vyšla letos nebo loni. -
Zavedené
vyšla předloni nebo dřív. -
Klasika
práce, na které obor staví.
Stáří neříká, jak je studie spolehlivá.
Ve zkratce
V reprezentativním britském vzorku 1 507 dospělých uvedlo 3,6 %, že si během terapie vybavilo dříve neznámé zneužití. Mezi lidmi, kteří někdy chodili na terapii, to bylo 8,9 %. Ze studie není jasné, zda se tyto vzpomínky zakládaly na skutečných událostech.
Celý souhrn studie Souvislosti · Co studie zjistila · Co to znamená · Co nepřeceňovat
Souvislosti
Otázka, jak často si lidé v terapii vybaví zneužití, o kterém dříve nevěděli, je důležitá. Důvodem je riziko, že vzpomínka na zneužití vznikne během terapie, aniž by se něco stalo. Ptát se terapeutů na takové případy je zatížené chybou. Dotazování terapeutů na četnost těchto případů může být zatíženo zkreslením. Autor studie se tomu vyhnul: ptal se přímo klientů. Šlo o reprezentativní vzorek 1 507 dospělých ve Velké Británii. Čtyřicet procent z nich uvedlo, že někdy absolvovalo terapii. Lidé odpovídali v dotazníku, šlo tedy o observační studii bez zásahu do léčby. Nikdo neověřoval, zda se uváděné zneužití skutečně stalo.
Co studie zjistila
Podle dotázaných mluvil terapeut o potlačených vzpomínkách na zneužití se 4,9 % celého vzorku. Mezi lidmi, kteří chodili na terapii, to bylo 12 %. Polovina z nich uvedla, že to téma otevřel terapeut jako první. To odpovídá 2,5 % celého vzorku. Terapii někdy absolvovalo přibližně 600 lidí z celého vzorku. Vybavení dříve neznámého zneužití během terapie uvedlo 3,6 % celého vzorku, tedy 8,9 % lidí s terapií. Vybavení vzpomínek bylo nejčastěji spojeno s prvotní terapií, s terapií vnitřních rodinných systémů a s psychodynamickou terapií. Častěji se objevovalo u terapií, které začaly v 80. letech a v posledních desetiletích. U terapií zahájených v letech 2006 až 2024 se podíl pohyboval mezi 8 a 12 %. V otevřených odpovědích někteří lidé potlačeným vzpomínkám věřili a jiní o nich pochybovali.
Co to znamená
Studie je observační a stojí na tom, co lidé sami uvedli. Studie neověřuje, zda se zneužití stalo, ani zda vzpomínku vyvolala terapie. Podíly jsou malé: 3,6 % z 1 507 lidí je zhruba 54 případů. Rozdíly mezi terapeutickými směry proto mohou být náhodné. Data platí pro Velkou Británii a nelze je bez ověření přenášet jinam. Pro praxi to znamená, že téma skrytých vzpomínek se v terapii objevuje, i když zřídka. Autoři doporučují šířit mezi veřejnost i do vzdělávání terapeutů poznatek, že vzpomínka může vzniknout i bez skutečné události. Toto doporučení je jejich názor, ne výsledek studie.
Co nepřeceňovat
Utvrzování klienta v tom, že jeho potíže pramení ze skrytých vzpomínek, a otázky, které mu obsah napovídají. Studie jen zjišťovala, co lidé sami uvádějí — nezkoumala, zda terapie vzpomínky vyvolává. Popsala sice souvislosti s některými terapeutickými směry, ale neprokazuje, že tyto směry vybavení či vznik vzpomínek způsobují; rozdíly mohou být náhodné. Tyto dotazníkové výsledky nejsou důvodem ke změně terapeutického přístupu.
Zdroje
- Lawrence Patihis (2026). Client-reported prevalence of repressed memory recovery in therapy: a representative U.K. sample. Memory. https://doi.org/10.1080/09658211.2026.2714175
Dostávejte nové studie e-mailem → · Jednou týdně, česky. Odhlásíte se jedním kliknutím.